My covid time

Na těchto řádcích vás chci seznámit se svou aktuálně probíhající zkušeností s infekcí covid.

Jarní i podzimní "druhou vlnu" jsem navzdory neustávajícím radám a vyjádřením lidí okolo mě zvládla bez ztráty kytičky a v podstatě jsem se jimi nenechala nijak zvlášť ovlivnit. Dost lidí mi totiž cpalo, že určitě strašně trpím na home office a kdesi cosi. Promítali zkrátka do mě své vlastní pocity v naději, že jim je opětuju a ono se to nedělo. Vím, zní to trochu zvláštně, ale opravdu je to o tom, co se rozhodneme si připustit. Do života. Do své mysli. Do reality.

V mé realitě funguje protivirový bylinkový čaj a v podstatě se nic tak hrozného neděje. Mno, ten čaj by asi fungoval, kdybych ho pila. Někde jsem na svých cestách vytrousila malou zavařovací sklenici se šroubovacím uzávěrem a přestala si ho pravidelně vařit. Možná to byl začátek mého dobrodružství s covidem. Kdoví.

Jisté je to, že mě kolem 8.12. začala bolet hlava. Přikládala jsem to kombinaci mých spanilých jízd na kole městem za každého počasí (čím sychravěji, tím lépe!) ve spojení s hromadou práce na PC. Jaké bylo moje překvapení, když udeřila zimnice!

Vůbec jsem si nespojovala, co se děje s realitou okolních dní. No jó, tak jsem se dneska míň oblíkla a teď se mi nedaří zahřát. Fakt člověk věří tomu, čemu sám věřit chce. A v mé víře opravdu na covid nebylo místo. Nicméně teplota se nebezpečně překlenula přes 38°C a já věděla, že se něco vážně děje. Horké čaje pomohly. Stejně tak Paralen, kterému jsem se zprvu bránila. Kdo mě neznáte, tak možná nevíte, že moc nemusím klasický léky. Nemusím je možná silný slovo. V podstatě proti nim nic nemám, ale nedělají mi fyzicky moc dobře. Občas je reakce mého těla po jejich požití prazvláštní. Netuším, jestli za to mohou jaterní cytochromy nebo kdovíco, ale prostě se dost často obejdu bez léčiv. Dávám přednost nutraceutikům a výživě. O tom jsem ale mluvit nechtěla. Pointa je v tom, že jsem se díky Paralenu začala pořádně potit a spolu s potem odcházela z mého těla také horečka a pocity na zvracení. Od toho dne jsem začala s každodenní konzumací Pho Bo a ještě jsem neskončila. Večer mi bylo už trochu líp, ale trochu jsem se bála jít spát. Ta chřipka, za kterou jsem nemoc logicky považovala, snad postupně přejde a bude mi líp. Čtete dobře - moje přesvědčení, že jde o chřipku, bylo bytostné a neochvějné. Dokonce jsem si hledala seznam příznaků, abych sama sobě i příteli dokázala, že máme chřipku. Žádnej covid. Kdeže.

Nicméně svědomí a pocit, že nechci dělat nedejbože bordel ve statistikách (jakoby na tom záleželo, ehm.) vedl mé kroky k telefonu mé praktické lékařky a odtud do testovacího zařízení. Odběr nemohl být snad nepříjemnější. Dost mě zaujalo, že po mně vyžadují rodné číslo, ale čert to sper. Samotný odběr byl daleko hnusnější než nějakej byroktratickej šiml. Do dvou dnů budete mít výsledky. Dorazí na mobil. Na tomhle místě je potřeba mít v pořádku číslo mobilního telefonu. Kontrolují to jak u lékaře, tak na recepci při přijetí k testování, tak přímo před testováním.

Ani jsem se nenadála a druhý den obdržela SMS z neznámého čísla s překvapivou zprávou. "Ve vyšetřovaném vzorku byla detekována RNA viru SARS-CoV2." Sexy a cool, fakt. Ve zprávě stál odkaz na web: covidlab.cz, kde je potřeba proklikat se dál. V této fázi je nutné nejprve zpřístupnit výsledky. Zadám heslo z SMS a své rodné číslo. Opět. OK. Jupí! Dozvídám se tu skutečnost, která je mi už známá z SMS a můžu si stáhnout PDF. Ňuňu. Aspoň ten vopruz s odběrem neproběhl nadarmo. Po tomto zjištění jsem volala své obvodní lékařce a nahlásila stav věcí. Tedy, že jsem pozitivní a že se nejedná o popis mého stavu mysli. Zároveň jsem začala vnímat jistý kognitivní deficit, který můj stav provází a je na tom celém vlastně nejvíc nepříjemný.

Přišla mi další SMS a v ní byl opět kód ne nepodobný tomu prvnímu. Tento kód jsem zadala opět na stránce CovidLabu, akorát tentokrát sloužil k nahlášení potenciálně nebezpečných kontaktů. Nevím teda, jestli těch, kteří mohli tzv. nakazit mě anebo které jsem mohla nakazit já. Každopádně jsem si připadala jak práskač někde z příběhů minulého režimu a ne jako svobodná obyvatelka demokratické země.

Další z kódů, co dorazil, byl čistě numerický a ten se dožadoval zadání do mobilní aplikace eRouška, kterou používám. Jeho zadání umožňuje kontaktovat anonymně uživatele, jejichž zařízení přišlo s tím mým do styku. Záměrně to píšu takhle. Na vlastní uši jsem si totiž ověřila skrze svá bezdrátová sluchátka, že použitá technologie bluetooth má solidní dosah a v pohodě funguje přes 3 místnosti. A to nebydlím zrovna v krabičce od sirek. Je tedy možné, že telefon zaznamená blízkost jiného zařízení, označí jej coby rizikové a přitom se pohybuje každý v jiném bytě nebo vlakovém vagónu.

Co se vlastních příznaků týče, můžu je shrnout následovně:

1. silná a neutuchající bolest hlavy - trvání asi 3 dny

2. zimnice vystřídaná teplotou nad 38°C - zabral 1 Paralen 500

3. spolu s bodem 2. související ztráta chuti k jídlu, nevolnost a nutnost častější návštěvy WC.

4. bolest "za očima" - koulení oční bulvy zdá se nejnáročnější aktivitou těchto dní

5. kognitivní deficit - pocit mentálního úpadku, zmatenost a menší míra sebekontroly než obvykle

6. postupný úbytek bolestí hlavy a za očima, snížení teploty pod 37°C

7. změna čichu a chuti - nejpodivnější a dosti typický příznak; nedá se říct, že bych necítila vůbec, ale to co cítím jsou spíše fragmenty chutí. Bezpečně rozeznám pálivost chilli i cibule. Poznám, že je něco slané, sladké a kyselé. Ale neptejte se mě, jak to chutná :D

Jak probíhají moje dny ve státem nařízené sociální izolaci?

• Podle hesla: "Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?" jsem začala sledovat české brakové seriály. Bez výjimky sjíždím nabídku internetové televize Netflix a nebojím se toho.
• Vařím, když seberu na to síly. Nejlepším rozhodnutím se ukázalo Pho Bo. O nákup se postaral rohlik.cz, kde nakupujeme obvykle, takže pro nás žádnej adrenalin. Pho je léčivé a miluju ho už léta. Teď plně dostávám jeho síle, ačkoli ho necítím.
• 10.12. hned jak vyšla, jsem koupila hru Cyberpunk 2077. To byl také dobrý nápad. Nebo znáte lepší řešení, jak zabavit nemocného nerda? V naší domácnosti jsou nerdové hned dva, takže to chce ultimátní řešení. V akci na Steamu jsem investovala do dalších epizod Life Is Strange a už několik dní si ujíždím na soundtracku a zažívám skvělá dobrodružství spolu s postavou Max, za kterou hraju.
  
• Rozhodla jsem se napsat tento blog, protože se mě hodně lidí ptá na tytéž otázky a protože mu chci zvednout čtenost :D
  

  Tak a to už jsem odbočila skutečně hodně od svého původního záměru napsat o svých symptomech covid.

Mějte se famfárově a nezapomeňte: It's important to stay positive! :)

P.S.: Kde jsem se nakazila nevím, ale opravdu mě nenakazili Illumináti.