About Hans
Ne, neni to Hans Christian Andersen. Ten byl pro mě dost důležitej v dětství. Tenhle Hans se objevil až v mé dospělosti.
Předně je to člověk z masa a kostí. Hans je můj blízkej kamarád. Když nad tím tak přemýšlím, tak je vlastně něco jako bratr, kterého jsem nikdy neměla.
S Hansem jsme se seznámili za bizarních okolností. Psal se srpen 2014 a šla jsem si pokecat s kámoškou, co jsem poznala pár měsíců předtím během jedné z mnoha komických cest pražskou MHD. Tak tahle holčina po našem srazu spěchala na další setkání s kamarádem a měla to i dobře logisticky ošetřený. Oba podniky od sebe byly nedaleko a tak jsem ji šla na její prosbu doprovodit. Mně samotný by se jít nechtělo, bylo mi to už tenkrát takový žinantní, ale říkala jsem si, že když teda na tom trvá, tak pudu. Jo, bylo to dobrý rozhodnutí. Týnko, dík!
Došly jsme společně ke stolku, kde seděl "ten Hans", co jsem ho předtím už chvilku pozorovaly. Pěkně z dálky. Zaujal mě svým držením těla. "Ten člověk má snad místo páteře ocelovou tyč!" Jinak to nebylo možný. Další nápadný rysy byly nostalgický držení dvoudecky červenýho vína, zamyšlený potahování z cigarety a zádumčivej pohled kamsi dopředu. Hezká košile. Dobrej vkus.
Zvedl oči s nevyřčenou otázkou, koho že to s sebou přitáhla. Představila nás a já prohodila něco na způsob, že mu ladí košile k barvě očí. Von vlastně nebyl objektivně hezkej, ale měl nepochybný charisma.
Jestli se bojíte, že se to začne nepříjemně stáčet k nějakým drbům z osobní/intimní oblasti života, tak nezačne. Řešili jsme spolu vědu. A vzhledem k tomu, že můj tehdejší přítel zrovna sháněl do laborky posilu v podobně nadšenýho studenta přírodních věd, což světe div se Hans byl, slovo dalo slovo a po několika nočních oťukávacích chatech na metafyzická témata jsme se společně vypravili do labu vstříc novým dobrodružstvím. Vlastně jsme spolu trávili spoustu času i mimo lab. Venčením mojí Cyrilky, ježděním po Praze autem a tak.
Ráda na ty dny vzpomínám. Hansovi taky vděčím za znovunalezení sebe sama. Za všechny ty roky strávené kdesi mezi laboratoří/domácností s nevlastním dítětem a jeho náročným otcem/fakultou a lítáním se psy jsem úplně ztratila pojem o tom, kdo jsem a co mám na světě ráda. Hans mi pomohl tyhle věci (znovu)objevit. Díky němu jsem zjistila, že moje srdce bije v rytmu blues a že opravdu nemám zapotřebí se potácet v něčem, v čem mi není dobře, když můžu žít svůj život jinak. A po svém.
P.S.: Podobnost psů neni náhodná.
Předně je to člověk z masa a kostí. Hans je můj blízkej kamarád. Když nad tím tak přemýšlím, tak je vlastně něco jako bratr, kterého jsem nikdy neměla.
S Hansem jsme se seznámili za bizarních okolností. Psal se srpen 2014 a šla jsem si pokecat s kámoškou, co jsem poznala pár měsíců předtím během jedné z mnoha komických cest pražskou MHD. Tak tahle holčina po našem srazu spěchala na další setkání s kamarádem a měla to i dobře logisticky ošetřený. Oba podniky od sebe byly nedaleko a tak jsem ji šla na její prosbu doprovodit. Mně samotný by se jít nechtělo, bylo mi to už tenkrát takový žinantní, ale říkala jsem si, že když teda na tom trvá, tak pudu. Jo, bylo to dobrý rozhodnutí. Týnko, dík!
Došly jsme společně ke stolku, kde seděl "ten Hans", co jsem ho předtím už chvilku pozorovaly. Pěkně z dálky. Zaujal mě svým držením těla. "Ten člověk má snad místo páteře ocelovou tyč!" Jinak to nebylo možný. Další nápadný rysy byly nostalgický držení dvoudecky červenýho vína, zamyšlený potahování z cigarety a zádumčivej pohled kamsi dopředu. Hezká košile. Dobrej vkus.
Zvedl oči s nevyřčenou otázkou, koho že to s sebou přitáhla. Představila nás a já prohodila něco na způsob, že mu ladí košile k barvě očí. Von vlastně nebyl objektivně hezkej, ale měl nepochybný charisma.
Jestli se bojíte, že se to začne nepříjemně stáčet k nějakým drbům z osobní/intimní oblasti života, tak nezačne. Řešili jsme spolu vědu. A vzhledem k tomu, že můj tehdejší přítel zrovna sháněl do laborky posilu v podobně nadšenýho studenta přírodních věd, což světe div se Hans byl, slovo dalo slovo a po několika nočních oťukávacích chatech na metafyzická témata jsme se společně vypravili do labu vstříc novým dobrodružstvím. Vlastně jsme spolu trávili spoustu času i mimo lab. Venčením mojí Cyrilky, ježděním po Praze autem a tak.
 |
| Cyrilka v úsporném režimu |
 | |
| Z koncertu The Harpriders na lodi. V popředí je Hansova ruka | |
Jednoho dne mu takle ode mě přistála zpráva: "Hej Hansi, víš jak jsi říkal, že můžu bydlet v případě potřeby ve vašem volným bytě..." To se fakt stalo. Ještě ten večer jsem se i se všema taškama, psem a potkaní klecí stěhovala provizorně do prázdného bytu s cílem si do měsíce sehnat bydlení.
Jo, některý kapitoly/etapy mýho života jakoby snad odžil někdo jinej.
Každopádně s Hansem nás spojuje vášeň pro vědecké vnímání světa, i když si myslim, že se naše kvality zdaleka neomezují pouze na něj. Máme rádi hezké a poctivé věci. Máme oba dobrej vkus. Chováme lásku k umění a životu v mnoha podobách. Milujem svoje psy. A máme se rádi navzájem. Jak jen to kamarádi dovedou.
 |
| Psourozenci Cyra a Muddy Waters |
P.S.: Podobnost psů neni náhodná.
Komentáře
Okomentovat