Ukulele a já

Tak tenhle den si pamatuju jakoby se to stalo včera. Nevím teda, kolikátýho přesně bylo, ale vím, že byl nejspíš leden 2018. Důležitý je kontext. Šla jsem od doktora s tím, že "Ten útvar nejen, že nezmizel, ale dokonce se ani nezmenšil a tady máte žádanku na hloubkové vyšetření do nemocnice. Naschle." Náladu jsem měla na bodě mrazu. Potřebovala jsem se strašně politovat. Hned po opuštění budovy jsem se jala psát Hansovi, protože on ví. Pak jsem napsala tehdejšímu příteli, ale už zdaleka méně spontánně a pak jsem se vydala na nákup. Co tak asi jede shánět člověk s podezřelým útvarem v břiše? Nebudu to protahovat, jela jsem do svých oblíbených hudebnin. Mám tenhle klasickej, nostalgickej obchůdek prostě ráda. Hned mě tam zaujalo jedno ukulele, které bylo cenově dostupné a zároveň hratelné (rozuměj šlo naladit a drželo tón celkem solidně). Hra na ukulele se totiž vznášela na seznamu věcí, kterým se chci věnovat neurčitě dlouho. Kdy jindy tedy začít hrát na novej nástroj, než když si začerstva uvědomíme možnost konečnosti svého bytí? Tak jsem se tedy začala učit hrát. Jestli jste se někdy pokusili ovládnout hru na kterýkoli hudební nástroj, nebo se o to pokoušíte, vězte, že to zkrátka nejde úplně přes noc. Ukulele je jiné. Zmáčkla jsem prostě prstem jednu strunu a páni, mám akord C*

Moje 1. ukulele, teda jeho nástupce. To úplně první přišlo nějakou záhadou o kus kobylky.

 

 

 

 

 

 

* abych byla fér, cítím potřebu dodat, že už nějakej ten pátek zápolím s kytarou, takže jsem zvyklá na struny a přece jen pro mě hra na strunný nástroj není úplně nová. Tam ale taky celá moje potenciální výhoda končí. Jsem totiž levák a hraju na pravácký nástroj. Tečka. Zkoušela jsem to i opačně a minulo se to účinkem. Bylo to ještě horší.

Každopádně jestli jste si někdy mysleli, že vám hra na hudební nástroj zůstane nadosmrti zapovězena, tak jste možná mohli mít pravdu, ale nejspíš ne. Protože ukulele. Je úžasné a vzbuzuje  mateřský a ochranářský sklony. Je boží, skladný a návykový. U jednoho prostě člověk neskončí.

"Tak jsem naše dva drobečky vzala na výlet..."

Výběr ukulele

Chcete ovládnout hru na tenhle nástroj? OK, v první řadě je dobré ujasnit si nákup. Osobně vždycky radši nakupuju v kamenné prodejně a nástroj řádně osahám než abych koupila zajíce v pytli. Takže žádný Wish za mě nepřipadá v úvahu. To už bych radši šáhla i po osvědčeném nástroji z druhé ruky. Bez vad. Který někdo prodává z důvodu přechodu na lepší/jiný/větší/menší/cokoli.

Uke existuje celá řada, protože se s nimi za poslední roky roztrhl pytel. Liší se nejen kvalitou použitých materiálů a celkovým provedením, ale také velikostí, potažmo typem a následně i laděním.

 

Nejmenší uke se nazývá sopránové. O něco větší je koncertní, obě se ladí v tónině C. Následuje ukulele tenorové, to už je nápadně větší a spolu s ještě větším barytonovým se ladí vesměs stejně jako 4 nejtenčí struny kytary. Zní také o poznání níž než sopránové a koncertní ukulele. Plus se na jejich hmatník vejdou i větší prsty. Každopádně je dobré si ujasnit, kde a za jakých okolností bude na uke hrát (na vodu mám např. celoplastovýho parťáka) a kolik za něj chceme vysolit. Čím kvalitnější je dřevo, tím je většinou nástroj dražší. To ale nutně neznamená, že je odolnější nebo je snazší jeho údržba. Naopak. Různé celomasivní kousky přijdou celkem draho (řádově v desítkách tisíc Kč) a pak aby se člověk bál, že vlhkost/sucho změní kvalitu dřeva a tím i zvuk. Pokud jste začínající hráč a nemáte prozatím větší ambice než si prostě zahrát s přáteli i o samotě coby doprovod ke zpěvu, sáhněte nejspíš po nástroji ze smrku, mahagonu, sapelu či podobného dřeva v překližkové úpravě.

Důležité je rovnou si pohlídat struny. Ať už má nástroj kvalitní struny (např. zn. Aquila) nebo šunty, hodí se přihodit jedny další, coby náhradní. Můžete také spolu s nástrojem koupit nějaký solidnější obal, aspoň gig bag a hodit se může i ladička nebo capodaster. Na druhou stranu za tímhle účelem existují různé aplikace a online ladičky. Princip ladění funguje tak, že zahrajete strunu a buď její zvuk sluchem porovnáváte s tónem dané výšky nebo jednoduše koukáte na displej ladičky a s pomocí ladicích kolíčků se trefujete do zelené zóny. Dobré je ujistit se, že otáčíte právě tím kterým kolíčkem a pohyb děláte pomalu a plynule. Co se vlastního hraní týče, ukulele má několik oblíbených základních hmatů, které vám umožní hrát spousty písní (v kombinaci s různými rytmy). Mezi základní akordy na ukulele patří C, D, G, A, Am, F. Skvěle poradí např. ukulelko.cz. A teď už vzhůru do hraní!